recenze - LODĚNICE (DRUHÉ VYDÁNÍ)

Vladimír Suchý patří dlouhodobě mezi nejvýznamnější tuzemské deskoherní designery. V posledních letech jeho jméno opravdu rezonuje a já bych si jako takový osobní TOP asi vybral dva novější tituly a to Messina 1347 a Truhlaříci. Dnes se ale vrátíme o nějakých patnáct let nazpět, kdy se na trh dostala deskovka s názvem Shipyard. Ta se totiž aktuálně dočkala své druhé vylepšené edice a české verze se neujal nikdo jiný, než milovníci euroher z vydavatelství Tlama Games.

Devatenácté století, období kdy se na mořích plavily lodě, které využívaly sílu větru a zároveň už jim k pohonu napomáhala pára. Krásně ilustrovaná loď na víku krabice má tedy nejen stěžně, ale také dva komíny. Osobně rozhodně nepatřím mezi nějaké velké fanoušky lodní dopravy a spíše tady čerpám z anotace distributora, krabice ale nevypadá vůbec špatně. Po jejím otevření vás čeká pořádná nálož komponent. To první, co vás rozhodně zaujme, je návod na sestavení kartonového jeřábu a pořadače. Co mě ale velmi překvapilo, bylo lepení dvouvrstvých desek loděnic, s tím jsem se asi v žádné jiné deskovce nesetkal a konečně jsem si osvěžil svůj modelářský skill, který zůstal posledních pětadvacet let nevyužit. 

Zbytek obsahu vás už asi ničím nepřekvapí, spousta destiček na vyloupání a taky několik sad dřevěných žetonů. Vlastně bych málem zapomněl na herní desku s otočným ozubeným kolem, ta je totiž taky velmi výraznou částí hry. Co se týče grafického designu, oproti krásné Messině je tohle spíše takový pěkný standard, který působí jednotně, ale nemůžu říct, že bych se díky tomu nad hrou rozplýval. Zajímavostí je pak rozhodně i absence jakýchkoli karet, vše ve hře je řešeno destičkami a žetony.

Pravidla hry se mohou zdát na první prolistování poměrně komplikovaná, ale většina mechanik tady tematicky funguje. Jak s oblibou často uvádím - "už při prvním přečtení jsem měl slušnou představu o tom, co se bude během partie dít". První příprava hry na stůl je trochu zdlouhavá, ale ve chvíli kdy se lépe seznámíte s jednotlivými komponenty, budete přesně vědět, kde je jejich místo. Tématem Loděnice je nepřekvapivě výstavba lodí a jejich následná zkušební plavba. Každý z hráčů se tedy na začátku partie ujme desky loděnice, která bude po zbytek hry středobodem jeho snažení. K tomu si přiberte drobnou dřevěnou figurku lodě a kostky ve vámi zvolené barvě. Počet obdržených kostek je závislý na počtu hráčů u stolu a to se týká i dalších aspektů přípravy, kde vám sešit s pravidly přímo říká, jaké změny musíte provádět v různých počtech majitelů loděnic. To jste totiž vy, pyšní majitelé loděnic s šesti mincemi (guldeny) a jednou destičkou zboží v kapse.

V jednotlivých tazích si pak vybíráte desku akce, kterou chcete provést, čemuž předchází přesun desky z předchozího tahu a tím i otočení už zmiňovaného ozubeného kola. Mechanicky to funguje pěkně a posun kola vám pomáhá hlídat průběh hry a jednotlivá kola. Pokud se totiž ozubený mechanizmus posune dokola o tři sta šedesát stupňů, začíná další kolo hry. Na výběr máte z osmi různých akcí (ve dvou hráčích ze sedmi) a většina jich je opravdu jednoduchá, díky čemuž se tahy většinou střídají poměrně svižně. Jednou z nejdůležitějších akcí je Stavba lodí, všimněte si, že v množném čísle, protože lodí můžete najednou rozestavět klidně několik. Každá z nich musí obsahovat alespoň jednu příď, jednu záď a také středový díl, kterých může být teoreticky až sedm. A ano, i takového jezevčíka se nám během hraní podařilo postavit. Jednotlivé části lodí nabízí prostor pro umístění vybavení a posádky, které budete získávat z velkého kola uprostřed jedné z herních desek.

Další akce vám umožní sbírat cenné destičky s třemi typy zboží, které pak můžete na burze prodávat a nebo směňovat za vybavení a posádku. Díky akci Najímání zaměstnanců (nepleťte si s posádkou) získáváte žetony zaměstnanců, což jsou jakési speciální vlastnosti, kterými bude vaše loděnice do konce hry disponovat. Jak vidíte, není toho vůbec málo a to jsem ještě nezmínil Pronájem kanálů, po kterých se pak budou plavit vaše lodě během zatěžkávací zkoušky. Vaším úkolem je tedy co nejefektivněji postavit loď, osadit ji vybavením a posádkou a následně ji vypustit na první plavbu, během které získáváte vítězné body. V tomhle tkví největší kouzlo hry a zvolené téma je v Loděnici zužitkováno na sto procent. Jen se mi znovu potvrzuje, že tohle Vladimír Suchý prostě umí a na propojení tématu a mechanik si vždy dával a stále dává záležet.

I přes to, že je ve vašem tahu část destiček s akcemi zabrána kostičkami vašich soupeřů, nemusí být váš tah nikdy úplně zbytečný nebo promarněný. Neustále máte co vymýšlet a hlavně musíte uvažovat několik tahů dopředu, které členy posádky a vybavení pro vaše rozestavěné lodě budete potřebovat. Máte kapitána, bez kterého loď ani neopustí loděnici, a co pronajatý kanál, ve kterém provedete vaši zkušební plavbu? Akce více nalevo vám zase přinesou mince, takže co si trochu vydělat a příště třeba zahrát jednu akci navíc za cenu šesti guldenů? Pořád samé otázky, ale vy po mě budete chtít spíše odpovědi.

Loděnice podle mě nejlépe funguje ve třech až čtyřech hráčích, ale užili jsme si ji i jako dvojkovku, kde je trochu komplikovanější manipulace s kostkami na destičkách akcí, ale po pár tazích se nám i tahle úprava dostala do krve. V jádru se vlastně jedná o poměrně jednoduchou hru, ale i tak bych ji rozhodně nedoporučoval úplným deskoherním nováčkům, které jen zaujalo téma stavění lodí. Zároveň vnímám, že se tvorba Vladimíra Suchého za ty roky posunula a některé osvědčené mechanizmy si s oblibou přenáší do novějších her, kde fungují o něco, jak bych tak řekl, ladněji. Loděnice díky tomu nenabízí nic inovativního a objevného, ale co taky čekat od nové verze patnáct let staré deskovky. Ta by měla zasáhnout především generaci hráčů, kteří si chtějí původní hru užít znovu. Já se mezi tyto "pamětníky" bohužel neřadím, přesto jsem si hraní pokaždé užíval.

Já sice vždycky raději zvolím některou z novějších her Vládi Suchého a těším se na jeho další tvorbu. Ale! Loděnice je prostě poctivé euro ze staré školy a i když vám osobně nemohu nabídnout přímé srovnání s první edicí, můžu vám hru s klidným svědomím doporučit. Všechno tady do sebe pěkně zapadá (v případě ozubeného kola doslova) a pokud vás zaujalo téma a nebojíte se komplexnějších her, nemůžete prohloupit.

Petr

Hodnocení designu: 3+/5

Hodnocení hratelnosti: 4/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku.