recenze - BÍLÝ HRAD

Bílý hrad je už druhou počeštěnou eurovkou od vydavatelství Devir, na kterou jsme se letos podívali. Tou první byla skvělá Katedrála, která si od nás především díky velmi chytlavé hratelnosti odnesla vysoké hodnocení. Nemáme sice žádnou věšteckou kouli, ale něco nám říká, že se v dnešní recenzi budeme moct rozpovídat o další zajímavé deskovce.

Opět, stejně jako v případě Katedrály, tady máme kompaktní balení, které ale obsahuje poměrně velkou hru. Není divu, protože krabice je doslova napěchovaná komponenty a já vůbec nevím, jestli začít sadou šestistěnných kostek, nebo mosty, které si před první partií budete muset poskládat z kartonových dílů. Víte co, začnu raději velkým herním plánem, který je, stejně jako všechny karty a žetony ve hře, vyzdobený především spoustou různých ikon a ikonek. Všechno je samozřejmě stylizováno do tématu Japonska osmnáctého století, čemuž napomáhají všudypřítomné kresby a třeba i pěkné dřevěné figurky v čele s dračím ukazatelem kola. Bílý hrad by šel vlastně po grafické stránce popsat velmi jednoduše, je to pěkná a přehledná deskovka. Než se ale posuneme, dovolím si ještě malou připomínku, nebo spíše otázku k zamyšlení. Kde je deluxe verze s dvouvrstvými deskami a cinkajícími mincemi? Já mám ale jasno, protože kromě těch kovových mincí tady nejsou žádné "serepetičky" potřeba.

Po rozložení herního plánu a přípravě desek hráčů vás určitě překvapí, kolik místa na stole si hra uzme. Ale abych vás zbytečně nestrašil, ve čtyřech hráčích jsme se úplně v klidu vešli k většímu konferenčnímu stolku. Herní prostor je vyřešen také velmi chytře a kompaktně a mimo jednotlivé desky tak leží pouze zásoba mincí a pečetí. Co se týče pravidel, malou brožurku přečtete za pár minut a není se vůbec čeho bát, Bílý hrad bych totiž označil za jakési lehké až středně těžké euro. I tímto se hra podobá už zmiňované Katedrále a nečekejte žádné hodinové vysvětlování pravidel nových hráčům, v klidu vám postačí padesát minut. :) Ok, reálně tak dvacet. Každý z hráčů si na začátku partie zvolí jeden z klanů a dostane desku osobního panství a sady dřevěných figurek (dvořanů, zahradníků a válečníků) ve své barvě. Na herní plán rozložíte karty pobočníků a diplomatů a přiřadíte destičky kostek k jednotlivým akčním polím (místnostem) v samotném hradě. A jako takový "final touch" na desku umístíte tři kartonové mosty, které osadíte kostkami. Vaše pořadí na tahu určuje dřevěná volavka a myslím, že už si můžeme pomalu povědět, co budete v takovém tahu dělat.

Celá hra je založena na umisťování kostek na akční pole. Kostky dobíráte z okrajů tří mostů na herním plánu a to buďto kostku s nejvyšší, nebo nejnižší hodnotou na daném mostě. Akční pole pak vyžaduje konkrétní číslo (případně barvu) kostky, které na něj můžete umístit. Co je ale zásadní, pokud na takovéto pole položíte kostku s hodnotou nižší, budete muset rozdíl doplatit mincemi a v opačném případě, kdy použijete kostku vyšší hodnoty, zase rozdílný obnos mincí získáte. Pomocí akcí pak jednoduše sbíráte potřebné suroviny, mince, okamžité vítězné body a nebo, což je samozřejmě mnohem zajímavější, nasazujete členy vašeho klanu do na herní plán - dvořany do hradu, zahradníky do zahrad a válečníky samozřejmě rovnou na cvičiště. Takto umístěný člen klanu vám pak přináší nejen okamžité výhody a akce, ale především vítězné body na konci partie.

V každém kole zahrají všichni hráči tři akce pomocí tří kostek, celá partie se hraje na tři kola a pokud jste zvládli matematiku druhé třídy základní školy, už teď je vám jasné, jak moc budete muset každý jednotlivý cenný tah promyslet. Nesmíte zapomínat vylepšovat svou desku panství, ať už umisťováním členů klanů a uvolňováním políček s dalšími výhodami, tak získáváním nových karet pro vaši akci majáku. Zároveň je potřeba neustále sledovat, jak pomocí jedné akce udělat co největší kombo navazujících akcí. 

Ideálně tedy nasadíte dvořana do hradu, za dvě perletě jiného dvořana přesunete na druhou úroveň, získáte novou kartu s akcí na svou desku a zároveň smíte provést další akci, kterou nasadíte jednoho ze svých zahradníků do zahrad. Vy máte ale štěstí! Protože to není vše a čeká vás ještě další nasazování dvořana do hradu, tak doufám, že máte dost mincí. Takováto komba jsou především v pozdější fázi běžná a využít celý jeden tah na získání pouze dvou, i když třeba poměrně potřebných surovin vás bude bolet.

Co vás ale rozhodně bolet nebude, je hraní Bílého hradu. Mimochodem, český název mi přijde strašný, ale bohužel nevím, jestli bylo možné použít něco poetičtějšího. Já už jsem si hru překřtil na "mosty". Ale zpátky k mojí chvále. Tady se totiž opravdu perfektně povedlo provázat mé dvě oblíbené herní mechaniky a to dice placement a worker placement. Vše samozřejmě začíná u kostek a končí u pomocníků, ale to spojení je za mě skvěle vymyšlené, dovoluje hrát opravdu pěkné kombinace a občas jimi ohromovat spoluhráče. První dvě partie jsme si dali ve dvou a už tady jsem byl na konci každé hry nadšený. O kousek dál se ale hra posunula až ve třech, kde zaprvé můžete pokládat dvě kostky na sebe a zadruhé se ani moc neprodloužila herní doba, která jen o něco přesáhne jednu hodinu. Tedy ve chvíli, kdy všichni hráči od začátku vědí, co mají dělat. Je tady ale malý háček. I díky už popisované možnosti kombení, se ale především při větším počtu hráčů obrňte trpělivostí, protože právě v posledních tazích si každý bude chtít naplánovat co největší kombo. A tady vám hráči bažící po dokonale využitém tahu mohou herní dobu protáhnout.

Dneska se tedy především chválilo a není divu, protože Bílý hrad je pro mě jednou z nejlepších deskovek, které jsem měl letos možnost hrát a recenzovat. Velmi chytlavý dice placement s pěkným tématem a nenáročnými pravidly, u kterého vás na druhou stranu čeká spousta strategického rozhodování. Kromě toho je tady to skvělé kompaktní zpracování, u kterého by si klidně mohli vzít inspiraci i další deskoherní tvůrci, kteří nám často přinášejí zbytečně velké a poloprázdné krabice.

Petr

Hodnocení designu: 4/5

Hodnocení hratelnosti: 4+/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku