recenze - NOCTILUCA

17.11.2019

Milovníci kostek, zbystřete, odložte svačinu a věnujte mi prosím chvíli pozornost. Držím v ruce krabici se hrou Noctiluca a nebojím se ji otevřít. Vezmu ji do kostela, hospody i postele. Otestuju ji společně s rodinou, přáteli i nepřáteli. Lidé z mého okolí začnou tuhle hru nenávidět, jak moc jim ji budu vnucovat a to jen proto, abych mohl napsat pár následujících odstavců.

Jako obvykle se nejdříve podíváme pod víko krabice. Tááák. Najdeme tady pravidla, tentokrát v češtině a maďarštině, to je docela originální, pokud například máte nějakého korespondenčního kamaráda v Maďarsku a budete mu chtít něco poslat. To mi připomíná historku mojí mámy, která si v dětství posílala... víte co, kašlem na to, pokračujem v recenzi. Kde jsme to skončili? Jo krabice! Vedle návodů je tady herní plán, balík karet a hlavně ta zmiňovaná hromada šestistěnných kostek. Kostky hrají všemi barvami, plán i karty jsou pěkně ilustrované. Já se ale ještě vrátím k samotné krabici, která je v případě Noctilucy kompaktní a nenajdete v ní zbytečné zásoby vzduchu. Podobně tomu naposled bylo třeba u Pandemicu: Rychlé nasazení (taky Z-Man games). Tleskám.

Pravidla jsou jednoduchá, já si je přečetl těsně před začátkem prvního hraní a hned mi bylo vše jasné. Příprava hry bude bavit všechny fandy kostek, protože si užijí jejich rozmisťování na herní plán. Každý hráč dostane do začátku tři karty nádob, do kterých bude během hry ukládat posbírané kostky a dvě z těchto karet si nechá před sebou. Hra na stole vypadá moc pěkně a hned máte chuť se do ní pustit, tedy pokud vám nevadí dosti abstraktní pojetí. Jasně, herní plán znázorňuje jezírko a kostky svítilky, ale hned vám bude jasné, že o to tady vůbec nejde.

V Noctiluce jednoduše na okraj jezírka položíte jednu z vašich figurek, oznámíte číslo od jedné do šesti a doberete si všechny kostky s uvedenou hodnotou v jednom ze dvou možných směrů. Kostky příslušné barvy (tady už nejde o číselnou hodnotu) si umístíte do karet nádob, které máte nachystané a zbytek kostek pošlete vašemu spoluhráči po levé straně. Ten si z nich vybere jednu kostku, kterou umístí do své nádoby a zbytek pošle dál. Kostky se předávají tak dlouho, dokud můžou hráči nějakou použít a nepotřebné pak skončí ve víku krabice. Nádoby se takovýmto způsobem snažíte zaplnit a za každou zkompletovanou pak dostanete příslušný bodovací žeton. Kolo končí ve chvíli, kdy jsou na okraji herní mapy umístěny všechny figurky. Poté posbíráte zbívající kostky a znovu herní desku připravíte, tak jako na začátku hry. Druhé (poslední) kolo probíhá stejně jako to první.

Je tady spousta věcí, které musíte hlídat. Snažíte se vaše nádoby zbytečně nepřečerpávat a neposílat drahocenné kostky soupeřům, maximálně takové, které jim budou k ničemu. Moc se mi líbí mechanika sběru kostek, ukládání do políček na kartách mi připomíná skvělou Sagradu, i když Noctiluca je mnohem jednodušší a vhodná i pro hraní s dětmi. Co musím hře vytknout, je právě ta přílišná jednoduchost a minimální variabilita. Po dohrání jsem byl sice vždycky spokojený, ale neměl jsem chuť si hned dávat druhou partii, jako tomu je třeba u (taky velmi jednoduchého) Azulu, nebo už zmiňované Sagrady. Noctiluca pro mě nikdy nebude zlatý hřeb deskoherního večera, spíše ji vezmu na rande, ale až na to třetí.

Pěkně zpracovaná, pohodová rodinná deskovka, která dobře zabaví, ale nenadchne.

Petr


Hodnocení designu: 4/5

Hodnocení hratelnosti: 3/5



Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku