recenze - K2

13.01.2019

Vymyslet pro deskovku originální téma nemusí být náročné. Mnohem složitější je hru vytvořit tak, aby neotřelý nápad fungoval. V našem případě se bavíme o hře, ve které se budete pokoušet zdolat druhou nejvyšší horu světa, stejně jako v roce 2012 bývalý pražský primátor Pavel Bém. Povedlo se naroubovat téma horolezectví na deskovou hru? Jak se s odstupem času díváme na tunel Blanka a Open Card? Na některé otázky se vám pokusíme odpovědět v našem článku.

Bílá krabice je ozdobena ilustrací s horolezci, kteří se brodí sněhem směr nejnáročnější horský výstup na zemi. Pod víkem pak najdeme český a slovenský návod, spoustu kartonových žetonů a destiček, dřevěné figurky horolezců a stanů a nakonec herní plán. Co se týče vizuálu, na první pohled bych to ohodnotil jako standard. Nenadchne ani neurazí.

Pravidla sice nejsou složitá, ale na můj vkus jsou sepsána trochu krkolomně. Chvilku mi trvalo pochopit co se mi autoři snaží sdělit, a to hlavně v popisu fáze akcí. V podstatě se jedná o závodní hru ovládanou kartami, které jsem v předchozím odstavci zapomněl zmínit, tak pardon :) Herní deska je oboustranná, můžete si ji otočit na jednodušší a náročnější výstup. Dále si vybíráte mezi letním a zimním počasím, takže si můžete zvolit z celkem čtyř obtížností.

Po rozložení herního plánu, na kterém musím vyzdvihnout pěknou ilustraci hory, se hráč chopí dvojice horolezců a ke každému z nich ještě dostane stan. Kádvojku můžete hrát až v pěti, a to už bude i na tuhle obří horu slušná tlačenice. Takže, všichni hráči jsou na startu, ale já bohužel nevidím žádné nadšení a úplně chápu proč. Je to tím tématem, všichni u stolu sice mají rádi hory, ale nikdo nemá vztah k horolezectví. Proto je pro běžného hráče mnohem atraktivnější závodit v pirátské lodi, nebo klasických formulích. Dneska ale musíme hodit předsudky stranou a doufat, že nás téma chytne v průběhu.

Jak už jsem zmiňoval, hra se ovládá kartami. Najdete na nich modrou a zelenou hodnotu, ta zelená vás posune kupředu a modrá vylepší hodnotu aklimatizace horolezců. Pár prvních tahů a ledy začínají povolovat. Ona ta hra není zdaleka tak suchá, jak se může jevit. I přes opravdu jednoduchá pravidla se budete muset hodně snažit, nejen vylézt nahoru, ale hlavně přežít. Hnát se jako blázen je sice možný způsob postupu, ale čekejte, že vás ten kopec zničí. Takže, pomalá túra, nejlépe si na bezpečném místě postavit stan a v něm si několik kol užívat pohodu? To vám zase všichni utečou a nedosáhnete slušného počtu bodů za výstup. Budete si tedy muset připravit strategii a během hraní ji upravovat = velké plus!

Nakonec se všichni baví a dohadujou, kdo si bere kterou trasu a kdo musí vycouvat. Půlka horolezců umírá, druhá se modlí, aby jim přišla dobrá karta a hlavně všichni tvrdí, že příště už budou vědět co dělat. Takže hrajete znovu a znovu. Hra dobře funguje i ve dvou hráčích a dokonce se dá hrát i solitérně, což jsem ale nezkoušel.

K2 je pro mě příjemné překvapení, nenápadná deskovka, která mě ale hned chytla. Jediný problém vidím v hledání nových spoluhráčů, protože téma, dle mých osobních zkušeností, moc netáhne. Například Yarkův životní výšlap je Maralák... no jen si to schválně vygooglujte. Každopádně po deseti minutách hraní jsou všichni u stolu zkušení osmitisícovkáři a originální téma nakonec chválím.

Petr


Hodnocení designu: 3/5

Hodnocení hratelnosti: 4/5 


Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku