recenze - DOOM: DESKOVÁ HRA
Pamatuju si to jako včera, rok 1995, učebna výpočetní techniky, asi deset monochromatických monitorů a prehistorických počítačů. Na všech obrazovkách běhá Princ z Persie a celou místností zní pípání PC speakerů. Jen několik šťastlivců obsadilo osamělý počítač s plnobarevným monitorem, kterému všichni říkali čtyřiosmšestka. Prostor kolem tohohle stroje, který jako jediný ještě nestihl zežloutnout, se začal zaplňovat, a tak mezi všemi hlavami poprvé zahlídnu 3D střílečku. Do té doby jsem nic takového, alespoň tedy v pohybu, neviděl. Byl to DOOM a mi doslova spadla čelist, spousta násilí, vysouvající se dveře a hudba, která celou akci posouvá kupředu. Celý videoherní trh od té doby posunul o pěkný kus kupředu, DOOM se už dočkal čtvrtého pokračování a dvou deskových her. O první deskovce z roku 2005 jsme už psali, teď se podíváme na tu aktuální.
Vyčítat DOOMovi, že těží z licence, je jako vyčítat Yarkovi, že nemá rád Červeného trpaslíka. Je to zbytečné. Krabice DOOMa vypadá naprosto dokonale, tedy alespoň pro mě, jako fanouška původní hry je to ozdoba poličky. Uvnitř najdete jednoduchý papírový insert, kartonové žetony, díly mapy k vyloupání a hromadu karet. Nezapomněli jsme na nic? Figurky! Jsou totiž fikaně schované v útrobách insertu, to asi abyste byli příjemně překvapeni, vypadají totiž skvěle. Detailně zpracované nestvůry i mariňáci, vše je vyrobeno z kvalitního plastu a na omak jsou přímo předurčeny k hraní. Grafika všech komponent odpovídá právě čtvrtému pokračování DOOMa a na rozdíl od předchozí licencované deskovky tady chybí hektolitry krve. Co ale nechybí je akční hratelnost. Pravidla jsou sepsána do tří sešitů, ten první vás seznámí se základy pravidel a úvodní misí, druhý obsahuje soupis všech pravidel a v posledním máte nalajnované jednotlivé mise.
Na začátek si určitě vyzkoušíte cvičnou misi, při jejím rozložení na stůl vynikne perfektní vizuální propojení figurek a herní mapy. Co se mi líbí už trochu méně, jsou ilustrace na kartách, kde najdete obrázky přímo z videohry, raději bych na nich viděl nějaké originální ilustrace/artworky. Ale zpátky k úvodní mapě, na ní si otestujete, jestli jste pochopili všechny základní pravidla. A hlavně, pokud jste hráli deskovku DOOM z roku 2005, můžete se hned přesvědčit, jestli se investice do aktuální verze vyplatila. Za mě určitě ano. Jsme s Yarkem fanoušci původní hry a rozdíly jsou dostatečné na to, aby se vyplatilo mít obě verze. V novém DOOMovi jste opět rozděleni na mariňáky a narušitele. Rozdíl je hlavně v tom, že nemáte žádnou základní sadu akcí, ale každý výstřel, pohyb, nebo obrana jsou uvedeny na kartách, které dobíráte a vykládáte. Zdá se mi tedy, že ubylo taktiky a přibylo náhody, i když mám pořád pocit plné kontroly nad hrou. Dalším prvkem náhody jsou kostky, kromě dostřelu má totiž každá zbraň předurčeny konkrétní kostky, kterými se bude házet.
Vykládáním karet provádíte akce, takticky tedy z dálky démona pokropíte, pak se k němu přiblížíte s brokovnicí a netrefíte se... Narušitel totiž ve své obrané fázi lízne kartu, která má v pravém horním rohu symboly štítů. Říkáte si trochu moc náhoda? Je to tak, tahle hra je plná překvapení, ale můžeme se vrátit zpět a podívat se, jak by to vypadalo, kdyby narušitel ve své obrané fázi vytáhl kartu bez štítu. ...pak se k němu přiblížíte s brokovnicí a ustřelíte mu pravou ruku včetně ramene. Ten zmetek ale ještě dýchá a je pořád agresivní. Přibíhá mariňák Delta a taktickým kopem démona posílá k zemi, načež si obsah jeho lebky namaže na svou podrážku. Jedna špatně líznutá karta a vidíte, jak se to na chudákovi pekelném monstru podepsalo. Mimochodem ve hře žádné končetiny ani mozky nelítají, tohle si budete muset domýšlet.
Stejně jako v PC hře a ve starší DOOM deskovce, i tady je velkým požitkem otevírání dveří. Jaké potvory si na mě narušitel povolá. Dveří do místností je většinou několik, autoři scénářů totiž chtějí, ať postupujete takticky, ale vy chcete prostě jen kosit nepřátele... jasně, no tak můžete to vyzkoušet :) Pamatuju si, že u starší verze jsem často postupoval Rambo stylem a nikdy se to nevyplatilo, tady jsem proto od začátku volil taktickou kooperaci. Bohužel, stejně jako u jiných her, kde má více hráčů společný cíl, i tady se občas může stát, že se vám budou hráči snažit plánovat váš tah. S tím se dá bojovat tak, že jim prostě neukážete karty v ruce :)
V každém levelu najdete na podlaze spousty pohozených předmětů. Lékárničku, která vám dá pět životů, a taky spoustu zbraní, které vám přidají nové možnosti, jak sprovodit nepřátele ze světa. Pokud seberete žeton zbraně, ihned si do vašeho balíčku přidáte tři karty, které k ní náleží. A je to právě tahle deckbuilding mechanika, co mě na novém DOOMovi baví. Jistěže, náhoda na úkor taktiky, ale je to zábavné. Další důležité žetony rozeseté po mapě jsou portály a teleporty. Zatímco z pekelného portálu vytahuje narušitel monstra jak králíky z klobouku, teleporty vám pomohou se přesouvat na velké vzdálenosti a respawnovat se na výhodných místech.
Líbí se mi, že se autoři rozhodli novou verzi DOOMa udělat trochu jinak, ne jen jako starou hru v nové grafice. Kromě ilustrací na kartách a občas trochu nepřehlednému terénu nemám zpracování co vytknout, je radost se na rozloženou hru dívat. Ale ještě lepší je popadnout motorovou pilu a vběhnout mezi otravné impy.
Petr
Hodnocení designu: 5/5
Hodnocení hratelnosti: 4/5
Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku